Jak jsme k ní přišli??
Obezita patří v současném světě k hlavním metabolickým poruchám
v důsledku životních podmínek a dnešního životního stylu, který vyústil v tzv.
pozitivní energetickou bilanci, tedy stav, kdy dochází v lidském organizmu k ukládání
nadbytku energie v podobě tuků.
Zatímco se dříve člověk potýkal spíše s nedostatkem
potravy a byl tudíž vystaven podvýživě a hladovění, pak v dnešní uspěchané době
dominuje jednoznačně nadbytek přijímané potravy nevhodného složení a zejména pak
významný pokles energetického výdeje v důsledku sedavého způsobu života.
Například narůstá přeprava osobními auty, oproti tomu upadá pěší chůze nebo jízda na
kole, dále stále více času stráví lidé vysedáváním u televizních obrazovek a počítačů,
což je bohužel největším problémem zejména dnešních dětí a mládeže.
Obezita, kromě toho, že vede ke zvýšení rizika vzniku řady onemocnění, má i
významné socioekonomické důsledky. Snahy o ovlivnění zdravotního rizika a o
prevenci případných komplikací obezity, vedou k vzniku nových přístupů léčby
obezity.
Vznikají tak různá obezitologická pracoviště, jsou pořádány školení
v obezitologii, organizují se odborné kurzy, rozvíjí se nové možnosti léčby, apod.
I přesto, že jsou všeobecně známy problémy, které s sebou obezita přináší,
hlavně spojitost se zdravotními komplikacemi, počet obézních lidí a lidí s nadváhou
stále narůstá.
Nejčastější zdravotní komplikace spojené s obezitou jsou choroby
kardiovaskulární soustavy, metabolické choroby a nemoci pohybového aparátu.
Ve své práci jsem se zaměřila na tři vybrané komplikace obezity (hypertenze,
diabetes mellitus a bolesti pohybového aparátu) a tyto jsou obsahem jednoho ze tří
cílů, které jsem uvedla.
Dále jsem zjišťovala výskyt nadváhy a obezity u dospělé části
populace. Zároveň mne zajímalo, zda se dotazovaná část populace zajímá o to, jaké
následky na zdraví může mít obezita a z jakých zdrojů případné informace čerpají. Na
tuto praktickou část mé práce jsem použila metodu dotazníku, které vyplňovali
respondenti průzkumu. V teoretické části se zmiňuji o diagnostice, příčinách vzniku,
zdravotních dopadech, prevenci a léčbě obezity a upozorňuji na význam správné
výživy a nutnost pohybové aktivity.
Doporučuji přečíst co je zdraví životní styl: https://superherba.cz/zdravi-zivotni-stylco-to-vubec-je/
DEFINICE OBEZITY
„Obezita je závažné chronické multifaktoriálně podmíněné onemocnění, které je
nutno chápat jako nemoc a současně jako rizikový faktor podílející se na vzniku řady
dalších onemocnění. Vzniká, pokud výrazně převažuje energetický příjem nad
výdejem. Obezita je nadměrné uložení tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je
normálně u žen do 25 až 30 % a u mužů 20 až 25 %.
Závažnost obezity se pozná podle snadno dostupného vyšetření výšky a
hmotnosti. Před více než sto lety byl zaveden tzv. Queteletův index, který je dnes
celosvětově označován jako bodymass index (BMI):
Kg dělěno Výška
Hmotnost BMI
Rovnice č. 1 – Výpočet BMI
Měří-li někdo 180 cm a váží 100 kg, jeho BMI výpočet vytvořím zdarma vypište formulář:https://superherba.cz/redukce-vahy/
Je tedy na počátku pásma obezity, těsně nad kategorií nadváhy.
Tento index se dnes běžně užívá v celém světě a uvádí se nejen v lékařství, ale i
ve všech zdravotně výchovných, dietologických či módních časopisech. Jako
normální hmotnost bývá udávána hodnota BMI 18,5 až 25
-2
kg.
Pod dolní
hranici normy klasifikujeme již onemocnění jako podvýživu. V různých dobách byl
však společenský ideál pod touto hranicí a i dnešní účastnice soutěží krásy mívají BMI
nižší než normální. Nižší hmotnost než normální je již evidentně spojena se
zdravotními riziky. Je třeba upozornit, že tyto údaje neplatí pro děti. Je zajímavé, že
BMI po narození klesá a člověk má nejmenší BMI na konci předškolního věku. Další
zajímavostí je, že čím dříve začne BMI v dětství stoupat, tím vyšší pak bývá hmotnost
v dospělosti.
Nadváha je považována za předstupeň obezity. Zdravotní rizika však stoupají již
od BMI 25 a rizika řady onemocnění, která mají vztah k obezitě např. cukrovka, pak
dále ostře stoupají od hodnoty 27 a 30. Morbidní obezita (BMI nad 40) je pak
závažným onemocněním a osoby s tímto stupněm nadváhy nepřežívají většinou 60 let.
Optimální životní prognózu mají podle řady studií jedinci s BMI 20 až 22 v mládí,
kteří se do stáří posunou na hodnoty blízké horní hranici normy, tedy BMI 25. Je tedy
zdravé během života zcela mírně přibrat.
Použití BMI je celosvětově uznávaným měřítkem pro stanovení diagnózy
obezity, zároveň může sloužit i jako ukazatel životní prognózy a rizika většiny
komplikací obezity. https://superherba.cz/redukce-vahy/
Klasifikace obezity podle hmotnosti je (kvantitativního měřítka) je uvedena výše.
Prakticky stejně významná je i klasifikace kvalitativní, rozlišující obezitu více i méně
závažnou, tzv. androidní a gynoidní typ – tedy obezitu mužského a ženského typu. Je
třeba zdůraznit, že tyto formy nejsou vázány na muže a ženy. Obezitu ženského typu
může mít i muž a obezitu mužského typu může mít i žena.
Androidní obezita – mužského typu s typickým výrazným břichem je
provázena řadou metabolických komplikací včetně rozvoje cukrovky a aterosklerózy.
Gynoidní obezita – ženského typu, uložení tuku zejména v oblasti hýždí a horní
části stehen, bývá naopak hlavně kosmetickým problémem a metabolické komplikace
při ní nejsou. Toto tvrzení je však novými studiemi oslabeno. Platí zřejmě jen pro lehčí
formy gynoidní obezity. Těžší stupeň gynoidní obezity tato rizika rovněž má.
Pro stanovení rizikového tuku uloženého v břiše mezi orgány a na břiše
v podkoží se provádí určení obvodových charakteristik těla, stanovení tělesného tuku
bioimpedanční analýzou a měřením tloušťky kožních řas, nejlépe se osvědčilo měření
obvodu pasu. Tento tuk lze měřit ve výzkumných studiích například počítačovou
tomografií. Obvod pasu se obvykle měří v místě viditelného pasu. Pokud není břicho
převislé, odpovídá to zhruba výši pupku a krejčovskému pojmu pasu. Obvod boků se
měříval nad tzv. velkým trochanterem, což je místo největšího vyklenutí hýždí nad
kyčelním kloubem. Riziko metabolických komplikací, tedy zejména metabolického
syndromu, tj. tendence k androidnímu typu obezity, je úměrné obvodu pasu a obvykle
se klasifikuje na mírné a výrazné.
ETIOLOGIE OBEZITY
Chronické onemocnění obezita je charakterizováno multifaktoriální etiologií, na
jejím vzniku se podílí několik faktorů:
GENETICKÁ DISPOZICE:
Minimálně z 60 % je obezita podmíněna geneticky. Pokud jsou oba rodiče
obézní, pravděpodobnost výskytu u jejich potomka je 80 %. Tato nevýhoda se dá
změnit zvýšeným úsilím, které musí být nepřetržité. Při dodržování správných
stravovacích návyků a dostatkem pohybové aktivity může dojít ke změně proporcí.
Docílené změny se udrží pouze částečně, mnohem snadněji se naopak ztrácejí.
NEPOMĚR MEZI PŘÍJMEM A VÝDEJEM ENERGIE – ŽIVOTNÍ STYL
Obezita se rozvíjí jako důsledek dlouhodobé chronické energetické rovnováhy a
je udržována pokračujícím zvýšeným energetickým příjmem, který překračuje
energetickou potřebu konkrétního jedince. Dlouhodobá pozitivní energetická bilance
hraje v etiopatogenezi důležitou roli. Jestliže je příjem energie ve srovnání s výdejem
vyšší, dochází ke vzniku pozitivní energetické bilance, nadbytečně zkonzumovaná
energie je ukládaná ve formě triglyceridů do tukových buněk s následným vzestupem
podílu tělesného tuku. Pozitivní energetická bilance vzniká jako důsledek nevhodného
životního stylu, charakterizovaného konzumací tučných a sladkých jídel s vysokou
energetickou hodnotou, nedostatečným příjmem dietní hrubé vlákniny a poklesem
výdeje energie.
Hlavní složkou výdeje energie je bazální energetický výdej, který je závislý na
pohlaví, věku, tělesném povrchu a fyziologickém stavu organismu. Součástí
celodenního energetického výdeje je také termický efekt potravy a množství energie
vydané při aktivním pohybu. Poslední jmenovaná složka je nejvíce variabilní a závisí
na kvantitě a intenzitě konkrétní pohybové zátěže. V řadě zemí v uplynulých 20 letech
postupně klesá objem i intenzita fyzicky náročné aktivity v pracovní i mimopracovní
činnosti.
HORMONÁLNÍ VLIVY
Přes rozšířený názor, že když je někdo obézní, je to kvůli nemoci, se při vzniku
obezity uplatňují jen asi v 1 % případů. Je to především snížená funkce štítné žlázy
(hypotyreóza) a zvýšená hladina hormonů kůry nadledvin (Cushingův syndrom).
METABOLICKÉ VLIVY
Energetické nároky organismu určuje jeho tělesná hmotnost, pohlaví, stupeň
fyzické aktivity. Přesto existují geneticky kódované faktory, které energetickou
rovnováhu ovlivňují. To znamená, že se obezita může objevit i u osoby, která
nekonzumuje více než ostatní lidé.
LÉKY
Existuje řada léků, které mohou při delším užívání vyvolat vzestup hmotnosti.
Většina těchto léků ovlivňuje buď příjem potravy, nebo působí na energetický výdej a
ukládání tukových zásob. Někdy se může stát, že farmaky vyvolaný nárůst hmotnosti
je důsledkem špatné indikace (inzulín v léčbě obézních pacientů s diabetem typu 2, či
podávání neadekvátní látky léku). Mezi léky, které přispívají k nárůstu tělesné
hmotnosti, patří např. některá antidepresiva, neuroleptika (psychofarmaka),
tranqulizéry (léky na uklidnění), glukokortikoidy (hormonální léčba – hormony kůry
nadledvin, které ovlivňují metabolismus), gestageny (hormonální léčba u žen).
SOCIÁLNĚ – KULTURNÍ A EKONOMICKÉ SITUACE
U osob se základním vzděláním dosahuje prevalence nadváhy a obezity vyšších
hodnot ve srovnání s ostatními osobami s vysokoškolským stupněm vzdělání, současně
je pozorována vyšší prevalence výskytu obezity u žen. Významně vyšší je výskyt
obezity také u skupin s horší sociálně – ekonomickou situací.
RIZIKOVÁ OBDOBÍ PRO ROZVOJ OBEZITY
– Prenatální období, kdy podvýživa plodu během nitroděložního vývoje nebo
naopak nadměrný energetický příjem matky představuje rizikový faktor pro
vznik obezity (také DM 2. typu, hyperlipidemie a hypertenze v pozdním věku)
– Doba dospívání, především u dívek
– Těhotenství a poporodní období
– Období menopauz
