Voda se podílí na celkové tělesné hmotnosti asi 70 %.
Pro problematiku špatného pitného režimu a zadržování vody doporučuji tohle: https://superherba.cz/produkt/produkt-8/
Náš lidský organismus je totiž tvořen z více než 70% právě vodou, která se podílí na všech důležitých procesech v těle. Voda působí jako přepravce živin, “mazivo” pro klouby a vnitřní orgány, reguluje tělesnou teplotu, poskytuje strukturu buňkám, tkáním a přispívá ke správnému průběhu chemických a metabolických reakcí.
I když dokáže člověk bez potravy přežít až několik týdnů, bez vody by nevydržel déle než tři dny. Voda je pro lidský organismus nesmírně důležitá, ale přesto často pitný režim podceňujeme. Nedostatečným příjmem tekutin se snadno dostáváme do stavu dehydratace, kterou doprovází mnoho nepříjemných příznaků.
Voda je nedílná součást lidského těla, bez které by nepřežil déle než 3 dny. I když máme velké množství informací o tom, jak je pitný režim důležitý, máme častokrát problém s jeho dodržováním. Cítíte se unavení, bolí vás hlava, vaše pokožka je suchá a vypadá nezdravě nebo vás trápí hypertenze ( vysoký krevní tlak)? I to může vyřešit správné dodržování pitného režimu.
Jaké množství vody je třeba vypít?
To, kolik tekutin bychom měli za den přijmout, je velmi individuální. Nelze tedy říci, že pro správné fungování organismu musíme denně vypít například dva litry vody, protože pitný režim ovlivňuje množství vedlejších faktorů. Mezi nimi jde o váhu, věk, zdravotní stav člověka, fyzická aktivita , kterou během dne vynaložíme a dokonce i prostředí, ve kterém se pohybujeme, jeho teplota, vlhkost vzduchu … Určitou část denního příjmu tekutin nám poskytuje i strava (pokud jde o potraviny obsahující vodu, ovoce a zelenina ), ale Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) uvádí, že důležitý je příjem vody prostřednictvím nápojů (80%) a vodou obsaženou v potravinách obvykle nedosáhneme více než 20% denního příjmu tekutin.
Projevy dehydratace:
- – sucho v ústech, suchá pokožka,
- – tmavě zbarvená moč,
- – podrážděnost,
- – únava, neschopnost soustředit se,
- – pokles fyzické a duševní výkonnosti,
- – závratě a mdloby,
- – bolest hlavy,
- – bušení srdce, výkyvy krevního tlaku.
Dehydratace je pro náš organismus nebezpečná a přitom je často jen důsledkem toho, že zapomínáme pít vodu, jsme příliš zaneprázdněni prací a jinými povinnostmi nebo nemáme přístup k bezpečné pitné vodě (například při cestování). Všechny tyto příčiny lze jednoduše řešit – pro zapomnětlivce jsou zde různé aplikace, které si nainstalujete do svého mobilního telefonu a automaticky vás během dne budou upozorňovat, abyste si dopřáli sklenici vody. Při cestování zase můžete využít praktické malé filtry na vodu, díky kterým budete mít kvalitní pitnou vodu vždy po ruce.
Za normálních podmínek jsou uloženy 2/3 vody intracelulárně a 1/3 extracelulárně. Hlavním kationtem je extracelulárně sodík a intracelulárně draslík. Tyto ionty tvoří osmotickou páteř kompartmentů. Rovnovážný stav udržuje Na+/K+-ATPáza, která transportuje proti koncentračním spádům sodík extracelulárně a draslík intracelulárně. Kromě chloridů jsou v intracelulárním kompartmentu důležitými anionty i negativní skupiny proteinů. Při nemoci doprovázené katabolismem proteinů se bílkoviny štěpí na aminokyseliny, ty opouštějí intracelulární kompartment a spolu s nimi se v tomto kompartmentu úměrně snižuje množství draslíku (zachování elektroneutrality), které se ztrácí močí. Během anabolické fáze, kdy se zvyšuje syntéza proteinů, je tomu přesně naopak a draslík je třeba zvýšeně substituovat. V kritických stavech při vyčerpání kompenzačních mechanismů dochází k poruše funkce sodíkové pumpy a retenci sodíku intracelulárně. Ve fázi hojení a rekonvalescence potom opačně dochází k retenci draslíku a vylučování přebytečného sodíku močí.
Fosfáty a hořčík jsou převážně intracelulární ionty, které se účastní celé řady enzymatických dějů. V průběhu realimentace, po navození anabolické fáze, je často výrazná potřeba substituce těchto iontů. Vápník je díky obrovským zásobám v kostech nejhojnějším kationtech v těle. Substituce při akutních stavech většinou není nutná. Pouze při dlouhodobé umělé výživě je třeba vápník substituovat spolu s vitaminem D, nejvíce ohroženou populací jsou děti, těhotné a kojící ženy. Při stanovení odhadu potřeby tekutin se počítá u dospělých v průměru 35 ml/kg tělesné hmotnosti. Toto množství je nutné navýšit o nadměrné ztráty. V klinické praxi se potřeba tekutin a minerálů určuje pomocí bilance ztrát moči za 24 hodin, ke které se přičte odhad ztrát vody ve stolici a perspirací (kůží a dýchacími cestami). Problémem této strategie je skutečnost, že v nemoci často vznikají další významné ztráty vody i minerálů zvracením, profúzním pocením, průjmy, drény a píštělemi. Tyto dodatečné ztráty lze měřit nebo odhadnout s menší či větší přesností. Nepřesnosti vodní bilance vzniklé měřením ztrát lze do určité míry odstranit pravidelnou kontrolou tělesné hmotnosti.
