Už první lékaři lidstva si uvědomovali velký vliv výživy na
lidský organismus. Není těžké pochopit, že jsme to, nebo přesněji z
toho, co jíme. Náš biologický „stroj“ byl „vyrobený“ na „palivo“,
které poskytovala příroda syrové plody, ovoce, zelenina a obilniny,
zpestřené občasným úlovkem. Civilizace, pokrok a potravinový
byznys však přinesly pro náš organismus nevhodné potraviny,
zničené nadměrnou výrobou, ale přizpůsobené chuti, jaká se v
přírodě nenachází. Rafinovaný cukr, vymleté obilniny, přesolené
nasycené tuky, konzervy, sladké nápoje a mnoho dalších
potravinových lahůdek denně útočí na naše organismy. Také v
populárních relacích a příspěvcích v médiích o vaření se všechno
hodnotí podle toho, jak to chutná – ale o tom, jaký to má vliv na
zdraví, nepadne ani slůvko. Jako bychom od dob Hippokrata kráčeli
ne dopředu, ale pomalu zpět. Výsledkem jsou obezita, cukrovka,
kardiovaskulární nemoci, rakovina. O výživě vychází nekonečné
množství článků a knih, vedou se sáhodlouhé diskuse. Maso, mléko,
vejce – ano, nebo ne? Vegetariánství, veganství? Dělená strava?
Taková, nebo onaká dieta? Čemu má člověk věřit a čemu ne? Když
se vůbec zamyslí nad svým zdravím a výživou a chce ji zlepšit, co
má dělat?
Vědci dokázali analyzovat a vyrábět takové množství účinných
potravinových látek, že je těžko sečteme. Vitaminy, stopové prvky,
minerály, enzymy a koenzymy. O každém se ví, jaká je pro člověka
potřebná denní dávka, dostaneme je v tabletách, jen jaksi to
nefunguje – je čím dál více nemocných lidí. Čím se bude věda o
výživě více komplikovat, tím bude člověk více zmatený a jediným
řešením bude vrátit se k matce přírodě. Přitom můžeme zásady
zdravé výživy shrnout do několika vět.
Konzumujme jen plnohodnotné potraviny, ne prázdné „hlušiny“.
Proto vylučme ze stravy vymletou bílou mouku a všechny výrobky zní, rafinovaný cukr a všechno, co jej obsahuje. Omezme solení,
kuchyňskou sůl nahraďme dietní s co nejmenším obsahem chloridu
sodného. Konzumujme mnoho ovoce a zeleniny, nejlépe v syrovém
stavu. Z masa jen občas rybí, trochu bílé, co nejméně červené. Vejce
s mírou, mléko s ještě větší, ale jednou za čas formou zakysaných
mléčných výrobků, tvarohu, brynzy nebo sýru. Jezme častěji v
menším množství, najednou jen jedno jídlo, kombinujme jen dvě
skupiny potravin, z nich jednou má být vždy ovoce nebo zelenina.
Zvyšme příjem tekutin, minerálních vod, bylinkových čajů a
ovocných šťáv.
Při dodržování těchto zásad můžeme jíst i chutně a bohatě. Z
kuchařských knih vybírejme jídla, které jim odpovídají a dejme
prostor vlastní fantazii. Potom nemusíme kupovat syntetické
vitaminy a přepočítávat denně dávky, taková strava má všech
potřebných látek dostatek. A když se těmito zásadami budeme v
převážné míře řídit, můžeme si jednou za čas dopřát opéci slaninu
nebo na návštěvě neodmítnout smažený řízek.
Ani nejlepší strava nám však nebude mnoho platná, když náš
organismus nemá dostatek pohybu a fyzické námahy. Jen tak se také
dobrá strava dostane na každé místo organismu, ke každé buňce, jen
tak se pohybové, svalové a vnitřní orgány udrží v činnosti. To však
neznamená, že si musíme hned zítra koupit některé z často
reklamovaných jednoúčelových „mučidel“ a přes moc se trápit. Úplně
stačí jednoduché domácí cvičení, jako někdy ve škole, nejlépe s
malou činkovou zátěží. Z množství nabízených cvičebních postupů si
můžeme vybrat takový, který nám nejlépe vyhovuje. Můžeme cvičit
kalanetiku, leibo, tibeťany, strečink…, hlavní věc je pohyb a fyzická
námaha. I zde dejme prostor vlastní fantazii a vymýšlejme si cviky
podle vlastních potřeb. Součástí života mají být i procházky,
turistika, cyklistika, plavání jakékoli jiné rekreační sporty, tanec,
práce na zahradě, sběr hub, lesních plodů a samozřejmě léčivých
rostlin. Zvykněme si na pravidelné otužování organismu od mytí
studenou vodou, nejlépe po ranní rozcvičce, až po „lední medvědy“.
Člověk nepotřebuje jen „chléb a liry“. Člověk má nejen tělo, ale i
duši. Bez životní pohody a míru v duši budou i dobrá strava a pohyb
fungovat v organismu jen částečně. Duchovní potravu můžeme
hledat v přírodě, umění i v božím chrámu. Najděme si smysl života,
konejme dobro a pomáhejme druhým. Za každou cenu se zbavme
každodenního stresu, ať ho už způsobují pracovní, sousedské,
partnerské vztahy nebo cokoli jiného. Dobrá životospráva nám
pomáhá stres překonat, ale ten nemůže být trvalý. Naše tělo potřebuje
duševní klid a lásku.
Závěr
Člověk je sám strůjcem svého zdraví. Z neustálého toku
informací a podnětů si musí sám vybrat, co a jakým způsobem ve
svém životě uplatní. Samozřejmě za své konání a rozhodnutí i
zodpovídá. Pokud je zdravý, na něm záleží, jak bude s tímto
nejcennějším lidským pokladem zacházet. Když onemocní, má právo
výběru lékaře, může přijmout nebo odmítnout nabízené možnosti
léčby. Má právo obrátit se i na přírodní způsoby udržování zdraví
podle bylinkových receptů, které ověřil čas. Má právo vědět, že
takové možnosti existují, že staré přírodní zákony života stále platí.
„Všechny kopce, pohoří, všechny louky a lesy jsou přirozené
lékárny.“ (Poracelsus)
„Na každou nemoc vyrostla bylina.“ (Stará lidová moudrost)
„Všeho s mírou a dobrého pramálo.“
(Farář Kneipp)
„Lékař léčí, příroda uzdravuje.“
(Hippokrates)
„Nechť ti je lék potravou a potrava lékem.“ (Poracelsus)
„Když nejsi ochotný změnit svůj život, není ti pomoci.“
(Hippokrates)
Stačí vyplnit tento formulář-https://superherba.cz/redukce-vahy/
