Stopové prvky a vitaminy patří mezi esenciální součásti výživy. Jsou potřebné v relativně malých množstvích, a proto se též nazývají mikronutrienty. Jejich nedostatek, tzv. karenční stav, se většinou rozvíjí v delším časovém období až po vyčerpání vnitřních zásob, a proto se nejčastěji manifestuje u pacientů s chronickým onemocněním, podvýživou nebo při nedostatečné suplementaci v rámci dlouhodobé umělé výživy. Karenční stav se nejprve projevuje subklinicky, je prokazatelný pouze laboratorně nebo jinými testy. Teprve později se rozvíjejí typické příznaky, které tvoří součást tzv. karenčních syndromů. Karenční syndromy ustupují po dodání daného mikronutrientu. Potřeba vitaminů a stopových prvků stoupá ve stresových situacích a potom v průběhu rekonvalescence a hojení. V těchto situacích se nelze řídit doporučenými substitučními dávkami pro zdravou populaci.
Podle zdroje wikipedie:
Stopové prvky jsou chemické prvky, které v malém množství organismus potřebuje ke správnému vývoji. Pro faunu a většinou i pro flóru jsou důležité tyto stopové prvky: železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan, vanad (pro pláštěnce) a zinek; pro výživu rostlin jsou důležité například i hliník, bor, molybden, křemík a chlor. Podílem svého zastoupení v organismech se většina stopových prvků řadí (kromě hořčíku a chlóru) mezi mikrobiogenní prvky.
Spotřeba stopových prvků je u různých organismů různá. Často jsou nutné pro účinek enzymů, jejich nedostatek může vyvolat choroby; například nedostatek boru vyvolává hnilobu u cukrové i krmné řepy, nedostatek mědi v kyselých vřesovištních půdách vyvolává „nemoc zúrodnění“ s malými obilními výnosy. Nedostatek jodu způsobuje strumu štítné žlázy u lidí, nedostatek železa poruchy tvorby krve.
V tkáních se stopové prvky nacházejí v koncentraci nižší než 50 ppm (<50 × 10−6 g/g).
Stopové prvky hrají velmi důležitou úlohu v metabolismu (látkové výměně) celé řady jednotlivých živin. Jsou nedílnou součástí mnoha enzymových systémů. Jejich nedostatek v potravě se pak projevuje poruchou funkce metabolismu těchto látek. Stopové prvky hrají také velmi důležitou roli v obraně před tzv. oxidačním stresem, při kterém vznikají v organismu v nadměrné míře tzv. volné kyslíkové radikály. Nejdůležitějšími stopovými prvky uplatňující se v této úloze jsou mangan, měď a zinek.
Z klinického pohledu rozeznáváme dva typy deficitu:
- Typ I, při kterém dochází k poklesu koncentrace stopového prvku v organismu vedoucímu k defektu specifických metabolických drah. Tento typ deficitu je typický pro nedostatečný příjem železa jodu, mědi nebo selenu, existují však velké rozdíly v době nezbytné pro manifestaci nedostatku stopového prvku – týdny pro železo, měsíce pro měď, měsíce až roky pro selen.
- Typ II, při kterém známky nedostatku stopového prvku přicházejí plíživě a klinické známky nejsou příliš specifické a tedy se i velmi špatně odhalují. Typickým příkladem je nedostatek zinku nebo chrómu.
Základním diagnostickým postupem při podezření na nedostatek stopového prvku je jeho vyšetření v biologickém materiálu, nejčastěji v krevním séru.
V následující tabulce jsou uváděny doporučené denní dávky stopových prvků. Uvedené hodnoty by měly každému sloužit pro kontrolu, zdali například inzerované dávky stopových prvků v multivitaminových přípravcích nejsou zbytečně vysoké, či zdali by se nevyplatilo využívat přírodní zdroje.
| Prvek | Doporučený příjem |
| Zinek (mg) | 9,5 |
| Železo (mg) | 9,0 |
| Měď (mg) | 1,1 |
| Selen (ug) | 55 |
| Mangan (mg) | 1-10 |
| Chróm (ug) | >25 |
| Molybden (ug) | 50-400 |
| Jód (ug) | 140 |
| Fluór (mg) | 0,05/kg (děti)
|
Tyto doporučené denní dávky jsou platné pro EU, a liší se mírně od doporučovaných hodnot ve Velké Británii a ve Spojených státech. Příjem pro poslední čtyři prvky není pro EU definován, uváděny jsou hodnoty platné pro Velkou Británii.
Hodnoty jsou pouze orientační, u některých prvků se liší doporučovaný příjem podle pohlaví, věku, nebo potřeb organismu (např. během těhotenství nebo laktace jsou potřeby organismu podstatně vyšší). Tyto specifické detaily budou diskutovány u konkrétních stopových prvků v následujících článcích.
Zdroj: Údaje jsou čerpány z publikace Vitaminy a stopové prvky vydané Českou společností klinické biochemie v roce 2007.
