“Calhounův experiment” se vztahuje k sérii studií provedených v 60. letech 20. století americkým psychologem Johnem B. Calhounem. Tyto experimenty byly zaměřeny na zkoumání chování a sociální dynamiky populace potkanů v umělých uzavřených prostředích.
V prvním experimentu, známém jako “Univerzum 25,” byla vytvořena speciální nádrž, která poskytovala dostatek potravy, vody a útočiště, ale měla omezený prostor pro pohyb a byla uměle omezena v možnosti reprodukce. Nádrž byla navržena tak, aby v ní bylo možné sledovat chování potkanů v uzavřeném prostředí.
Experimenty ukázaly několik zajímavých a alarmujících výsledků:
- Rychlý růst populace: Poté, co byli do nádrže uvedeni potkani, populace rychle rostla a dosáhla velmi vysoké hustoty.
- Sociální disintegrace: S nárůstem populace začaly vznikat problémy s teritoriálním chováním, agresivitou a sociálními interakcemi. Docházelo k nárůstu konfliktů mezi jednotlivými členy populace.
- Chování se zhoršovalo: Postupem času se chování populace stávalo abnormálním. Někteří potkani vykazovali destruktivní chování, ztrátu zájmu o reprodukci, a dokonce se vyskytovaly případy kanibalismu.
- Kolaps populace: Nakonec došlo k celkovému kolapsu populace, kdy se úroveň narození drasticky snížila a potkané začaly vykazovat známky stresu, apatie a extrémní agresivity.
Tyto studie měly významný dopad na porozumění sociální dynamice v uzavřených populacích a na pochopení dopadů přeplnění a omezených zdrojů na chování a psychiku jedinců. Experimenty Johna B. Calhouna jsou často citovány v diskuzích o nadměrném růstu populace a sociálním stresu.