Pohybové ústrojí – svaly, klouby,
končetiny
Starý vtip říká, že „když tě po čtyřicítce ráno nic nebolí, tak jsi v
noci zemřel“. To jen potvrzuje, jak jsou různé bolesti těchto ústrojí
rozšířeny. A ty se ohlašují nejen po čtyřicítce, ale často mnohem
dříve, i v mladém věku. Souvisí to s nesprávnou výživou, ale hlavně
s nedostatkem pohybu. Na každém kroku nám masivní reklama
nabízí přímo zázračné tablety, které možná i trochu pomohou, ale
hlavní příčiny neodstraní, přitom jsou většinou neúměrně drahé a
jako všechny syntetické léky, mají i vedlejší nepříznivé účinky. Při
prevenci a léčbě pohybového ústrojí, a to vnitřním i vnějším
působením, mohou bylinky sehrát důležitou úlohu.
Atrofie – degenerace svalů
Při tomto onemocnění, kdy se nadměrně ztrácí svalová hmota,
pijeme denně 1/2 1 čaje z kontryhele a postižená místa potíráme a
masírujeme tinkturou z přesličky nebo kokošky.
Obklad na bolesti svalů
Mladé, šťavnaté, ale už dostatečně velké listy devětsilu
poklademe na prkénko a paličkou naklepeme. Dáme na kousek
plátna, pokapeme tinkturou z prhy, přiložíme na bolavé místo,
přikryjeme igelitem, ovážeme a necháme několik hodin působit,
nejlépe přes noc.
Rozmarýnovo-levandulový olej
Stejně silné čerstvé nadrobno nasekané natě rozmarýny a
levandule naplníme do sklenice a zalijeme panenským olejem, aby
byly drogy dobře ponořeny. Dáme do vodní lázně, kde je asi 3
hodiny ohříváme, ale nevaříme, občas zamícháme. Scedíme, drogu
vymačkáme a olej uložíme na tmavé místo.
Tento olej je osvědčeným prostředkem na masírování všech
bolestí svalů.
Mast na natržené svalstvo
Natrhneme-li si při cvičení nebo jiné činnosti sval, pomeleme
stejné díly kořene prhy, kostivalu, natě jitrocele a květu divizny. Do
tohoto prášku přidáme tolik panenského oleje, aby po rozmíchání
vznikla řídká kasička. Bolavý sval jí masírujeme po celé délce až po
úpony.
Koxartróza – zánět kloubů
U tohoto častého onemocnění pijeme čaj ze směsi stejných dílů
natě přesličky, břízy, kopřivy a tužebníku. Současně děláme na
několik hodin teplé zábaly postižených míst z pomačkaných listů zelí
nebo listů či kořene kostivalu.
Další recept na chronický zánět kloubů
Smícháme stejné díly kořene třapatky, natě vřesu, pýru, řebříčku
a libečku. Čaj z této směsi pijeme dvakrát denně střídavě každý
druhý týden během tří měsíců, potom kúru na stejnou dobu
přerušíme a zopakujeme.
DEVĚTSIL LÉKAŘSKÝ – Petasites hybridus
Začátkem jara, když ještě zcela neroztál sníh, začnou kolem
potoků a na mokřinách přímo „vybuchovat“ ze země narůžovělé
hrbolky devětsilů. Nacházíme je často a už v této fázi, po vyhnání
lístků, je můžeme sbírat. Nejlepší drogu tvoří kořen, ale ten se těžce
získává, raději si jej koupíme v prodejně bylinek. Můžeme si však
nasbírat i květy a listy, hlavně ke vnějšímu použití.
Čaj z devětsilu čistí krev, proto se uplatňuje při kožních
nemocech. Slouží také jako močopudný a potopudný prostředek,
proti kašli, na tišení křečí a epileptických záchvatů. Osvědčené jsou
jeho vnější účinky na kožní nemoci, včetně lupénky, a různé bolesti
od revmatických až po záněty, otoky, vyvrtnutí a natržení svalů.
Devětsil je užitečná rostlina. Při vnitřním u-žívání mohou být
některé jeho látky nebezpečné, proto jej přidáváme jen v malé míře
do čajových směsí, tehdy jej můžeme užívat bez obav. Kloubní
záněty souvisejí s činností ledvin, proto střídavě pijeme i ledvinové
čaje. Ze stravy vyloučíme lilkovité rostliny – brambory, papriku a
rajčata.
Latinské pojmenování devětsilu petasos – sluneční klobouk,
vychází pravděpodobně z toho, že jeho listy patří mezi největší v
naší přírodě. Nejstarší zmínka o devětsilu jako léčivu pochází z
Anglie z druhé poloviny 16. století a starý recept hovoří o použití
devět-silového prášku. V té době sloužil proti rázným infekčním
onemocněním, hlavně moru.
Pahlowův recept na chronický zánět kloubů
Čajovou směs podle tohoto bylináře připravíme ze stejných dílů
natě pampelišky, kopřivy, přesličky, řebříčku, listu břízy a ořechu.
Čaj připravený obvyklým způsobem pijeme 2-3krát denně během 6
týdnů.
Ischias
Jedná se o bolesti nervového původu, proto zaměříme pozornost i
na tuto oblast. Připravíme čaj ze stejných dílů natě meduňky,
levandule, třezalky a chmelových šišek. Do hotového čaje přidáme
lžičku tinktury z kozlíku. Zevně přikládáme obklad z listů devětsilu.
Další recept
Vymačkáme stavu z čerstvých bezových plodů a smícháme s
červeným vínem v poměru 1:1. Užíváme dvakrát denně 1 lžíci.
Bolavá místa potíráme a masírujeme Jánovým olejem.
Obklad babičky Múhlbacherové
Tento obklad podle receptu významné bylinkářky slouží na otoky
a různé jiné vnější bolesti. Nastrouhané syrové brambory u-vaříme v
malém množství mléka na řídkou kaši, přidáme asi 1/3 objemu
ovesné mouky, dobře rozmícháme a upravíme mlékem na hustotu
kaše. V tenké vrstvě dáme do plátna a teplý obklad přikládáme na
bolavé místo, každé 2 hodiny měníme. Nakonec jen pro-masírujeme
a potíráme rozmarýnovo-levan-dulovým olejem.
Obklad na bolesti kloubů
Tento obklad z receptur 19. století použijeme při bolestech kolen,
loktů nebo ramen. Uvaříme brambory ve slupce, rozmačkáme a
přidáme poloviční objem pomletého čerstvého nebo sušeného kořene
kostivalu. Dáme na plátno, pokapeme tinkturou z pr-hy, přiložíme na
bolavé místo, ovážeme a necháme působit přes noc.
Kostivalový obklad
Kostival patří mezi nejlepší rostliny k léčbě všech bolestí svalů,
vykloubenin a zlomenin. Sušený kořen pomeleme na prášek, přidáme
trochu panenského oleje a horké vody a vymícháme na kaši. Ještě
teplé natřeme na lněný hadřík, přiložíme na bolavé místo a o-vážeme.
Stejný obklad můžeme udělat i z pomačkaných čerstvých listů
kostivalu nebo devětsilu.
Obklad na bolesti pohybového ústrojí
Pomeleme kořen zázvoru a přidáme asi 1/4 objemu mletého
semene hořčice nebo lnu. Všechno rozmícháme s malým množstvím
vroucí vody na kasičku. Tu vložíme do jemné ponožky nebo plátna,
ohřejeme nad parou a přikládáme na bolavé místo po 1/2 hodině
několikrát denně.
Další recept
Smícháme nastrouhaný křen s nastrouhanými brambory, z nichž
předem vymačkáme šťávu. Pokožku před použitím obkladu chráníme
léčivým olejem nebo mastí.
Křenová placka
Nastrouhaný kořen křenu smícháme s troškou mouky, másla a
přírodního octa. Dáme do tenkého plátna, vytvarujeme plac ku a
přikládáme na bolavé místo, které chráníme před podrážděním
pokožky bylinkovou mastí nebo kosmetickým krémem. Placku
necháme působit nejvíce 30 minut, opakujeme až za několik hodin.
Výborně „vytáhne“ každou bolest, můžeme ji použít i na jiné bolesti,
například v boku při zánětu pohrudnice.
KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ –
Symphytum officinale
Když jaro vrcholí, vykvetou kostivaly, které svým statným
vzrůstem a bohatými květy zkrášlují celé okolí. Vyskytují se často,
proto není problém je najít. Drogou je kořen, ale ten je v této fázi
růstu nejslabší. Musíme ho vykopat na začátku růstu,nebo když už
nať začíná usychat. Tehdy je léčivá síla rostlinky v kořenu. Mnozí
možná proto dají přednost nákupu sušeného kořene.
Jak už název napovídá, kostival je nejlepší přírodní prostředek na
nemocné kosti, přičemž se používá zevně. Dobře pomáhá při
vyvrtnutí, zánětech kostí a vaziva, krevních podlitinách, bolestech,
příznivě ovlivňuje scelování kostí. Slizovité látky kostivalu se dobře
uplatňují i vnitřně, neboť urychlují hojení vředů žaludku a
dvanácterníku.
V kostivalu byly zjištěny některé škodlivé látky, proto jej
užíváme opatrně, ne samostatně a bez přestávky nejvýše dva týdny.
Kostival obsahuje proteiny a látku alantoin, která podporuje
růst a dělení buněk. Tím vyvolává zcelování kostí a tvorbu maziva
při vysychání kostí. Z toho vychází i latinské pojmenování kostivalu
– symphyóy což v překladu znamená spojuji. Macerováním
kostivalových listů ve vodě získáme velmi dobré hnojivo na rajčata.
Křenový ocet
Najemno nastrouhaný kořen křenu zalijeme ovocným octem, aby
přesahoval drogu asi o 2 cm. Necháme 14 dní macerovat, propasírujeme
a tímto octem opakovaně potíráme bolavá místa.
Jánův olej
Vhodnou sklenici naplníme nasekanou natí třezalky, mírně
namačkáme. Zalijeme panenským olivovým olejem a necháme 4-6
týdnů na slunci, dokud olej nezčervená. Scedíme a vymačkáme.
Používáme na potírání bolestivých kloubů, kožních poranění a jako
univerzální lék k vnějšímu použití.
Kostivalová lesana
Omytý čerstvý kořen nařežeme na drobné kousky a hned dáváme
do sklenice, v níž už máme nalitou lesanu. Kořen totiž „srůstá“, jako
by chtěl ukázat své léčivé účinky na zlomeniny kostí. Nádobu
naplníme tak, aby droga byla dobře ponořená. Na 1 dl lesany
přidáme 2 lžičky tinktury z prhy a necháme 2-3 týdny na teplém
místě macerovat. Necedíme, kořeny necháme ve sklenici a le-sanou
potíráme i masírujeme bolavá místa. U zlomenin, vykloubenin a
natržených svalů uděláme obklad.
Bezová limonáda
Do 10 1 vlažné vody namočíme 40-50 květních okolíků bezu a
necháme 24 hodin stát. Scedíme, přidáme 1 kg přírodního tmavého
cukru a šťávu ze 3 citronů. Rozmícháme a necháme stát dalších 24
hodin. Potom už limonádu můžeme užívat, nejlepší je, když ji
naplníme do sklenic, dobře zazátkujeme a skladujeme na tmavém
chladném místě nastojato. Za 3-4 týdny získáme perlivou limonádu,
kterou pijeme chlazenou jako prevenci bolestí pohybového ústrojí
nervového původu.
Křeč v noze
Na uvolnění křečí v noze pomáhá přiložit rozdrcený list kapradě a
nechat jej působit, dokud se křeče neuvolní. U chronických křečí
koupeme nohu v silném odvaru nebo ji jím opakovaně potíráme a
masírujeme, současně pijeme protikřečový čaj.
Bezová koupel nohou
Tato koupel je určená proti onemocnění po silném promrznutí,
promočení, dlouhém pobytu v chladnu apod. Dvě hrsti květů bezu
krátce povaříme v 2-3 1 vody a necháme přikryté pomalu chladnout
na teplotu, kterou sneseme. Na rozproudění krevního oběhu si
můžeme dát skleničku alkoholu. Nohy koupeme 15-20 minut a
udržujeme co nejvyšší teplotu doléváním horké vody. Současně
pijeme bezovo-lipový čaj a vezmeme větší dávku vitaminu C.
Uložíme se pod teplou peřinu a podle možnosti se i vypotíme.
Nadměrné pocení nohou
K odstranění této nepříjemnosti smícháme dva díly alpy a jeden
díl ovocného octa. Touto směsí zalijeme nadrobno nasekanou nať
přesličky, aby byla ponořená, a necháme za občasného protřesení 10-
14 dní macerovat. Ze silného odvaru dubových listů nebo kůry
uděláme koupel nohou a po něm roztok opakovaně vtíráme do
pokožky nohou.
BRAMBOR OBECNÝ – Solanum tuberosum
Možná více čtenářů překvapí, že obyčejné brambory
představujeme jako léčivou rostlinu. Často nedoceňujeme léčivou
hodnotu hlíz, které nás provázejí každodenním životem. Podobně je
to i se zelím, mrkví, celerem a dalšími plodinami, přitom
prvotřídními rostlinnými léky.
Brambory jsou zdravou potravinou, jsou levné, výživné, už
samotná konzumace místo „prázdných“ škrobů v bílé mouce je
krokem ke zdraví. Brambory mají ale i výslovně léčivé účinky.
Vnitřně je syrová bramborová šťáva lékem na žaludek a svým
vysokým obsahem vitaminů a minerálů i na celý organismus. Zevně
je staré recepty doporučují přikládat na různá bolestivá místa
pohybového ústrojí.
V bramborách se žádné škodlivě působící látky nenašly, klíčící a
zelené brambory však obsahují nebezpečný solanin. Nemůžeme jich
sníst tolik, aby došlo k předávkování, ale na druhé straně, i hodně
všeho dobrého škodí, platí to také o bramborách.
Domovem brambor je Jižní Amerika. Poprvé je do Evropy
přivezli v 16. století a hned se staly oblíbenou pochoutkou na
španělském královském dvoře. V druhé polovině 18. století se začal
v Prusku vyrábět bramborový škrob a v roce 1771 zde vyrobili z
brambor první destilát. Brambory obsahují téměř všechny minerály
a stopové prvky, na rozdíl od masa nezvyšují hladinu tuku v krvi.
Obklad na vykloubeniny
Do 1/4 kg čerstvého tvarohu zamícháme 2 lžíce tinktury z prhy a
kostivalu. Rozetřeme na kousek plátna na tloušťku asi 2 cm do
vhodného tvaru podle místa vykloubení. Přiložíme, převážeme a
necháme působit, dokud tvaroh nevyschne.
Osteoporóza – odvápnění kostí
K léčbě a prevenci této nemoci pijeme denně obvyklou
půllitrovou dávku čaje z řebříčku, k němuž přidáme lžičku mletého
nebo na prášek roztlučeného semene pískavice.
Úbytek kostí
Tato tzv. anglická nemoc napadá pohybové orgány. Starší
bylinkové recepty doporučují ořechovou koupel Čtyři hrsti
nasekaných ořechových listů nebo oplodí ořechu krátce povaříme v
2-3 1 vody, necháme přikryté vyluhovat a scedíme do vanové
koupele.
Ústřel (hexnšus)
K uvolnění záchvatu a zmírnění bolestí doporučují bylinkové
recepty obklad z třezalkové natě. Dáme ji napařit na sítku v hrnci
nebo povaříme v malém množství vody. Potom dáme do plátna a
teplý obklad přiložíme na kříže. Přikryjeme teplou dekou, necháme
působit 10-15 minut a opakujeme vícekrát.
Voda v koleně
Květy heřmánku zalijeme malým množstvím mléka oslazeného
medem a krátce povaříme. Necháme stát a hustý odvar i s
heřmánkem dáme v tenké vrstvě na plátno, polijeme vaječným
bílkem, přiložíme na koleno a teple zabalíme, nejlépe na noc. Přes
den léčbu doplníme přiložením křenové placky.
PÍSKAVICE-ŘECKÉ SENOTrigonella
foenutn-graecum
Pochází z jižní Evropy, kde se pěstuje jako běžné krmení.
Užívanou drogou je semeno, které se dá běžné koupit v lékárně.
Používání pískavice je u nás poměrně řídké, i když je to všestranně
užitečná bylinka. Čaj nebo prášek ze semen zlepšuje trávení, pomáhá
při kašli, snižuje hladinu cukru v krvi a celkově posiluje. Při vnějším
použití teplá kaše z mletého semene „vytahuje“ hnis z ran a vředů,
pomáhá při natržených svalech a vykloubení. Při vnitřním užívání
pískavice v obvyklém dávkování se žádné nepříznivé účinky
nezjistily.
KAPRAĎ SAMČÍ – Dryopteris filix-mas
V tmavých lesních interiérech nás porosty kapradě vracejí v
představách do dob před miliony let. Už od dob antiky se kapraď
využívá k léčebným účelům. Mladé listy se sbírají od jara do konce
června, neboť později už ztrácejí účinek. Pro svou jedovatost se dnes
kapraď uplatňuje jen zevně jako obklad na bolesti svalů, křeče a jako
přísada do koupelí.
KŘEN SELSKÝ – Armoracia rusticana
Bez této pikantní pálivé pochoutky si velikonoční svátky
neumíme ani představit. Křen je náš známý plevel, v plném květu
značí místa výskytu kořene, který vykopáváme po skončení
vegetačního období.
I když kvalitní křen je roztroušený na mnoha místech v přírodě,
většinou jej kupujeme na trhu nebo v prodejnách zeleniny. Je to
hlavně proto, že naše spotřeba je malá. Nemáme ve zvyku tuto
léčivou rostlinu konzumovat častěji. Je to škoda, neboť křen má
mnoho mimořádně příznivých účinků na organismus. Povzbuzuje
trávicí orgány, čistí krev, je mírně močopudný a preventivně působí
proti virovým onemocněním dýchacích cest. Zlepšuje také
metabolismus při nedostatku pohybu. Jeho protibakteri-ální působení
je osvědčeno i při vnějším použití.
I když doporučujeme zvýšit konzumaci křenu a jeho
předávkování zřejmě nehrozí, musíme vědět, že mírně zvyšuje krevní
tlak a dráždí ledviny. Při zevním použití může podráždit pokožku,
proto ji chráníme vhodným krémem.
Domovem křenu je Rusko a východní Středomoří. Byl
populární u všech starověkých lékařů. I když Plínius tvrdil, že křen
tlumí nezkrotnou vášeň a bystří um, sv. Hildegarda jej
doporučovala proti ekzémům a vším, Matthioti zase na „vyhánění“
kamenů a písku z moči. Chceme-li naše domácí miláčky zbavit
střevních parazitů, přidávejme jim do potravy listy křenu.
JITROCEL KOPINATÝ –
Plantago lanceolata
Už z dětských pohádek víme, že na drobné poranění musíme
přiložit lísteček jitrocele. Většinou to jde, protože tato bylinka se v
přírodě objevuje často a podobné účinky mají i další druhy – jitrocel
prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major).
Jitrocelové listy sbíráme ihned, když vyrostou do plné velikosti,
nečekáme na květ, můžeme je i běžně koupit a jsou nabízeny i
některé hotové léčivé preparáty.
Látky obsažené v jitroceli ničí bakterie, proto je jitrocel podle
ověřené praxe, s řebříčkem, nej-lepším rostlinným lékem na rány. Po
přiložení pomačkaných listu se rány rychle a pěkně hojí. Čaj z
jitrocele je dobrý proti kašli a zahlenění průdušek, osvědčil se hlavně
u dětí. Má však i jiné účinky – pomáhá při kataru žaludku a střev, při
nadměrném množství žaludeční kyseliny, je dobrý na játra, žlučník,
močové cesty a čištění krve.
Jitrocelový čaj můžeme pít v obvyklém dávkování bez obav,
nebyly zjištěny žádné nepříznivé účinky.
Druhé slovo latinského názvu jitrocele lanceolata znamená
kopt, což symbolizuje kopijovitý tvar listů. Jitrocel jako léčivou
rostlinu začali poprvé používat v Sýrii. V minulosti lidé věřili, že
listy jitrocele pomáhají při bolestech nohou, proto si je vkládali do
bot.
LIBEČEK LÉKAŘSKÝ –
Levisticum officinale
Lidově se tato statná, původně středomořská rostlina jmenuje
„americký celer“ a v našich zahrádkách se často pěstuje pro krásu i
jako kuchyňská zelenina a koření. Jako léčivá droga slouží
především kořen, někdy i listy a semena.Pro svůj vysoký obsah
vitaminů má libeček v bylinkářské praxi hlavně preventivní význam
a jeho použití se doporučuje hlavně v čerstvém stavu. Sušený kořen
můžeme přidávat do různých čajových směsí, neboť tato droga čistí
krev, zlepšuje krevní oběh, pomáhá při onemocnění srdce,
menstruačních potížích, zánětech kloubů, dně, rozpouští žlučové a
močové kameny. Celkově posiluje organismus a působí jako mírné
afrodiziakum.Samotné použití libečku se nedoporučuje, protože
dráždí ledviny. Uplatňuje se v různých směsích, nejvhodnější je jeho
větší použití v kuchyni.
Domovem libečku je Irán. Ve středověku jej hojně pěstovali v
klášterních zahradách a vyráběli z něj extrakt proti uštknutí
hadem. Kvůli jeho výrazné kořeněné vůni nazýváme libeček také
„rostlinné magi“.
ROZMARÝNA LÉKAŘSKÁ –
Rosmarinus offtcinalis
Stálezelená rozmarýna má mezi bylinkami výjimečné postavení
jako stará kultovní rostlina, koření i lék. Ve volné přírodě ji
nenajdeme, ale často se pěstuje v zahrádkách. Drogu tvoří listy se
zelenými výhonky, můžeme ji koupit v lékárně i ve specializovaných
prodejnách.Cennou vlastností rozmarýny je, že mírně zvyšuje krevní
tlak. Přitom má příznivý vliv na celkový zdravotní stav, uklidňuje a
mírní nervovou vyčerpanost. Zlepšuje krevní oběh, odstraňuje pocit
chladu v končetinách, posiluje srdce a celý organismus, což se
projevuje hlavně ve starším věku. Podobně působí i zevně, slouží
jako kosmetikům, na rány, kožní nemoci a oživuje údy po mozkové
příhodě.Vnitřně může být užívání rozmarýny při vyšších dávkách
nebezpečné, úplně je zakázáno u lidí trpících hypertenzí a v
těhotenství.
Rozmarýna je stará kultovní rostlina, našla se už v hrobkách
egyptských faraónů. Mluví se o ní jako o bylině lásky a smrti, která
chrání před účinkem pekelných sil. Odpradávna byla považována
za symbol věrnosti, proto ji nevěstám vplétali do svatebního
věnečku-. Větvičky rozmarýny můžeme vkládat do prádelníku.
Chrání před nepříjemnými moly a zároveň všechno krásně provoní.
Trápení s revmatismem
Revmatické onemocnění trápí lidstvo odpradávna. Slovo revma
pochází ze starého Řecka a znamená tok nebo proud vody. Podle
představ starověkých lékařů prochází z místa na místo jako proudící
voda. Tato nemoc má většinou chronický průběh a oběť trápí trvale
opakovanými záchvaty bolesti. Souvisí s poruchami látkové
přeměny, jako výsledek špatné, převážně na konzumaci masa
založené výživy. Bylinky zde pomáhají vnitřně, neboť dokáží
odvodnit organismus a uvolnit bolesti, ale také zevně formou
různých obkladů, masáží a koupelí.
Leclercův čaj na revmatické bolesti
Tato čajová směs obsahuje dva díly listu černého rybízu, k nimž
přidáme po jednom dílu natě kopřivy a tužebníku. Čaj připravíme
obvyklým způsobem a pijeme asi měsíc, na stejnou dobu potom jeho
užívání přerušíme.
Čajová směs na revmatické onemocnění
Hlavní složkou této směsi je nať tužebníku. K jeho třem dílům
přidáme po jednom dílu natě fialky, květu bezu a kořene pampelišky.
Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2-3krát denně.
Další recept
Použijeme směs stejných dílů vrbové kůry, listu břízy, rybízu,
natě přesličky a pýru. Při revmatických onemocněních omezujeme ve
stravě lilkovité potraviny.
Masážní tinktura na revmatické bolesti
Naplníme vhodnou láhev nadrobno nasekanou bylinkovou směsí
stejných dílů květů a oloupaných nasekaných plodů jírovce, natě
rozmarýnu a čerstvých kořenů kostivalu. Zalijeme lesanou a
necháme 2-3 týdny za občasného protřesení macerovat na slunném
místě. Po scezení máme lék na všechny revmatické bolesti, jímž
bolavá místa masírujeme a opakovaně potíráme.
Další recept
Láhev naplníme mladými výhonky borovice a smrku, trochu
namačkáme a zalijeme lesanou. Na 1 dl lesany přidáme 10 acylpyrinů,
necháme 10-14 dní za občasného protřesení macerovat a
používáme až do spotřebování k potírání bolestivých svalů a kloubů.
Paprika proti revma
Podle tohoto starého receptu uděláme z mleté pálivé papriky
tinkturu tak, že k jednomu dílu papriky dáme devět dílů bílého
destilátu. Tinkturou potíráme bolavé končetiny.
Černý rybíz na revma
Vysoký obsah účinných látek v jeho plodech patří mezi nejlepší
revmatické přírodní prostředky, proto jej revmatici mají konzumovat
co nejčastěji a v různých formách, jako kompot, čerstvou šťávu, ale i
ve formě čaje ze sušených plodů a listů. Rybíz patří mezi všeléky, ale
jeho všestranně prospěšné účinky na celý organismus se nejlépe
projeví právě při revmatismu.
RYBÍZ ČERNÝ – Ribes nigrům
Rybízové keříky se v našich zahradách vyskytují často, ale kvůli
trpké chuti se plody používají hlavně na džemy a kompoty. Avšak
plody černého rybízu mají tak vysoký obsah vitaminů, minerálů a
dalších pro organismus životně důležitých látek, že je musíme
považovat za prvotřídní lék i výživný doplněk k posílení imunity,
který v jiné formě nekoupíme v žádném obchodě. Poněvadž je
rybízová sezona krátká, snažíme se jejich léčivé síly ve formě šťávy,
kompotu, džemu nebo sušených plodů využívat celý rok. Listy
rybízu jsou i oficiální léčivou drogou, která se prodává v lékárnách
na záněty močových orgánů, nemoci z nachlazení, proti kašli a
černému kašli dětí, na zvýšení látkové přeměny a zlepšení trávení.
Rybízový čaj dobře chutná a je úplně neškodný, listy se
doporučují kombinovat s malinou, jahodou a ostružinou a používat
jako konzumní čaj.
Rybíz pochází z Asie. Tady, v severských oblastech tundry,
oddávna připravovali domorodci z černého rybízu mírné
alkoholický nápoj podobný medovině. V Anglii slouží listové
pupeny rybízu k dochucení piva. Čerstvé rybízové lístečky můžeme
přidat do nakládaných okurek nebo zelí, dodají jim zajímavé
aroma.
Revmatické bolesti kloubů
Na jejich zmírnění pijeme čaj z kukuřičných čnělek. Dvě lžíce
čerstvých nebo sušených čnělek zalijeme 1/2 1 vroucí vody a
necháme vyluhovat. Pijeme třikrát denně. Současně bolavé klouby
potíráme a jemně masírujeme Jánovým olejem.
Další recept
Delší dobu pijeme denně 1/2 1 kopřivového čaje, který pomáhá
také při jiných onemocněních kloubů a potížích souvisejících s
artrózou.
Revmatický zánět kloubů
Do 1l vody namočíme 5 lžic bylinné směsi ze dvou dílů
prvosenky, k nimž přidáme po jednom dílu kořene kostivalu a
rozdrcených plodů jírovce. Necháme 12 hodin macerovat, potom
krátce povaříme, necháme vychladnout a přidáme 2 dl alpy.
Používáme denně k masírování bolavých kloubů, současně pijeme
některý ze žlučníkových čajů.
Čajová směs na dnu
Toto onemocnění souvisí s ledvinami, proto mnohé recepty
doporučují věnovat jim zvýšenou pozornost. K přípravě čaje proti
dně použijeme tři díly listů břízy, po dvou dílech natě řebříčku,
přesličky a po jednom dílu kořene jehlice a kopřivy. Čaj připravíme
obvyklým způsobem, pijeme v několika dávkách až 1 l denně.
Další recept
Smícháme stejné díly listu břízy, natě pýru, vřesu a okvětních
lístků pivoňky. Po odstavení do obvyklým způsobem připraveného
čaje nastrouháme trochu křenu a ještě necháme stát, až pak scedíme.
Čaj pijeme v množství až 1 l denně. Léčbu doplňujeme koupelemi
celého těla připravenými z vřesu.
Sydenhamův močopudný čaj proti dně
Po 1 lžičce kořene pýru a čekanky vaříme v 1/2 1 vody na
mírném ohni 1/2 hodiny. Doplníme vyvařenou vodu, přidáme po 1
lžíci rozdrceného kořene proskurníku a natě fialky. Uvedeme do
varu, odstavíme a necháme pomalu vychladnout. Pijeme dvakrát
denně po polovině množství. Tento čaj pomáhá také rozpouštět
močové kameny a prospívá všem močovým orgánům.
Čajová směs proti vodnatění
Nejlepším lékem podle bylinkových receptářů je čajová směs ze
stejných dílů natě pelyňku,přesličky, tužebníku a kořene puškvorce.
Bylinky dobře promícháme a z této směsi obvyklým způsobem
připravený čaj pijeme 1/2-1 1 denně, ale jen několik dní.
Obklad na oteklá kolena
Uděláme bylinkovou směs ze stejných dílů natě mateřídoušky,
řebříčku, květů heřmánku a mladých výhonků borovice. Čtyři lžíce
této směsi dáme do 1/2 1 vody, uvedeme do varu a necháme 15
minut vyluhovat. Do odvaru namočíme vhodnou látku, dáme na ni
bylinky, přehneme, ještě horký obklad přiložíme a ovážeme teplou
dekou. Necháme působit 15-20 minut, obklad opakujeme víckrát.
Levandulový olej
Čerstvé nasekané květy levandule mírně namačkáme do vhodné
láhve a zalijeme panenským slunečnicovým olejem. Necháme2-3
týdny za občasného protřesení macerovat. Scedíme a uložíme do
tmavé láhve. Používáme k masáži a potírání bolavých míst při
revmatismu, ischiasu a jiných bolestech, vnitřně třikrát denně
lžičku na zlepšení trávení a při chronických bolestech hlavy.
TUŽEBNÍK JILMOVÝ – Fitipendula Ulmana
Je to dekorativní, statná a v naší přírodě dost častá bylina. Ráda
roste na vlhkých loukách a slunných místech kolem mokřin a potoků.
Jako léčivá rostlina je u nás tužebník málo známý, což je škoda,
neboť se řadí do nejvyšší kategorie léčivých rostlin. Sbíráme celé,
bezu podobné květy, ihned když začnou rozkvétat, droga se občas dá
i koupit.
Tužebníkový čaj je vynikajícím protirevmatickým prostředkem.
Má silný potopudný účinek a snižuje teplotu, proto je dobrý i při
chřipkových a dalších infekčních onemocněních. Zlepšuje
metabolismus, pomáhá při kožních o-nemocněních a zvýšením
vylučování soli z organismu prospívá při obezitě.
Jeho další dobrou vlastností je naprostá neškodnost, může se
užívat i samotný, ale v kombinaci s dalšími podobně působícími
bylinkami je užitečnější. Při problémech se srážlivostí krve jej
užíváme opatrněji.
Jako posvátná bylina byl tužebník součástí svatebního věnečku,
který měla nevěsta na hlavě během církevního obřadu. V roce 1999
uplynulo sto let od doby, kdy byla v květech tužebníku objevena
kyselina acetylsalicylová, z níž byl později vyroben aspirin. Kvůli
příjemné vůni se doporučují květy tužebníku v plátěném pytlíku
vkládat do prádelníku.
Čajová směs na revmatickou horečku
Smícháme stejné díly vrbové kůry, natě třezalky, mateřídoušky a
máty. Dvě lžíce směsi dáme do vlažné vody a necháme přes noc
macerovat. Ráno uvedeme do varu a necháme přikryté vyluhovat.
Scedíme a pijeme 2-3krát denně.
Vrbová kůra na revmatickou horečku
Dvě lžíce najemno rozdrcené kůry dáme do 1/2 1 teplé vody a
necháme na teplém místě přes noc macerovat. Scedíme a v několika
dávkách pijeme během celého dne. Užívání vrbové kůry je
vyloučeno u lidí trpících vředovým onemocněním žaludku nebo
dvanácterníku.
Ovesná koupel
1/4 kg ovesných vloček vaříme 1/2 hodiny v 3-4 1 vody.
Použijeme velký hrnec, neboť obsah se zvětšuje a na začátku varu
kypí, během varu mícháme. Scedíme přes velké síto do napuštěné
vany. Zbytek propláchneme pod proudem tekoucí vody. Koupel má
trvat 15-20 minut při teplotě 36-39 °C. Po skončení koupele tělo
neutíráme. Zabalíme se do prostěradla a uložíme do postele pod
teplou přikrývku. Tato koupel pomáhá také zlepšovat krevní oběh,
odstraňuje nervovou vyčerpanost a tělesnou slabost.
Protirevmatická bylinková koupel
Na tuto koupel uděláme směs stejných dílů čerstvých březových
listů, mladých výhonků borovice a smrku. Deset hrstí směsi vložíme
do většího plátěného sáčku_, zavážeme a připevníme pod kohoutek,
aby jím protékala napouštěná vody. Během koupele o teplotě 38-39
°C ponecháme sáček s bylinkami ve vaně. Koupel celého těla by
měla trvat 15-20 minut, teplotu udržujeme dopouštěním horké vody.
Jalovčinková koupel
Čtyři hrsti rozdrobených plodů jalovčinky vaříme v 2-3 1 vody
asi 15 minut. Scedíme, vlijeme do napuštěné vany a koupeme se 15-
20 minut. Koupel tlumí revma-tické bolesti a celkově posiluje
organismus.
Kneippova protirevmatická košile
Během bylinkové sezony sbíráme a sušíme k tomuto účelu různé
druhy natí léčivých rostlin, jako je řebříček, heřmánek, divizna,
kopřiva, pampeliška, jetel, jitrocel, hluchavka, kostival, kručinka,
máta, mateřídouška, prvosenka, podběl, fialka, ale i další, můžeme
přidat i kvetoucí trávy. Dvě hrsti bylin necháme přivést k varu ve 2 1
vody a přikryté necháme mírně vychladnout. Scedíme a do odvaru
namočíme košili ze silnějšího lněného plátna. Vyždímáme.
Oblečeme, zavineme se do deky a nejméně hodinu se vyhřejeme v
teplé posteli.
VRBA BÍLÁ – Salix alba
Vrbové keře a stromy se v naší přírodě vyskytují často, lemují
břehy řek a potoků, ale najdeme je i na mokrých loukách. Jednotlivé
druhy se těžce rozlišují, naštěstí jsou-li hodně podobné, mají i stejné
účinky a všechny můžeme sbírat. Vrbovou kůru loupeme z mladých
tenkých větviček, hned když vrba „ožije“ a dá se rozpoznat. S trochu
slabším účinkem můžeme používat i listy a květy nebo si kůru koupit
v lékárně.
Vrbová kůra obsahuje salicyl, látku snižující teplotu, proto ji
nazýváme „rostlinným aspirinem“. To ji předurčuje k léčbě
chřipkového onemocnění, ale také dny a revmatismu. V některých
čajových směsích, například při ženských nemocech a na zlepšení
trávení, se využívají její stahující účinky. Ty se dobře uplatňují i
zevně jako součást sedacích koupelí nebo na omývání kožních
vyrážek a drobných poranění.
Vrba působí poměrně silně, proto ji užíváme nejčastěji jako
součást čajových směsí. Nedoporučuje se při žaludečních vředech,
krvácení a v těhotenství.
V přírodě se vyskytuje velmi mnoho druhů vrb, které se
vzájemně kříží. Linné o nich hovořil jako o velkém trápení
botaniků, protože se velmi těžce rozlisují. Vrbové proutky jsou
vyhledávaným materiálem košíkářů. Odnepaměti z nich vyráběli
různé nádoby Či pracovní nářadí. Salicin z vrbové kůry se promění
ve střevech na kyselinu salicylovou, která působí proti různým
druhům zánětů.
JALOVEC OBECNÝ – Juniperus communis
Mnoho lidí zná jalovec jen díky borovičce, i když její stálezelené
keříky často nalézáme na suchých kamenitých slunných úbočích.
Jalovcové plody dozrávají jen na samicích keřících, a to ne každý
rok. Sbíráme jen úplně zralé modročerné bobulky, drogu můžeme
koupit i v lékárně.
Léčebná sláva jalovce vznikla ve středověku zásluhou jeho
silných dezinfekčních účinků. Několik bobulek denně, které pomalu
po jedné rozžvýkáme, účinně pročistí vnitřní orgány.
Léčebně se jalovec uplatňuje hlavně jako močopudný prostředek
při kloubním revmatismu, srdeční slabosti a různých kožních
onemocněních. Zevně je oblíbenou přísadou do posilujících koupelí,
do nichž můžeme použít i mladé výhonky a přidat další podobně
působící bylinky.Jalovec svým obsahem látek dráždí ledviny, proto
jej nepodáváme při zánětu a jiných onemocněních ledvin,ale i u
zdravých dávkujeme s mírou.
Latinské pojmenování jalovčinky juniperus pochází od Keltů a
znamená trpký. V dobách morových epidemií hořely před branami
měst hranice z jalovčinkových kořenů, aby zabránily vstupu
nemoci. Jalovčinkovým kouřem si lidé také dezinfikovali své
příbytky. Ve středověku vyráběli Arabové slavnou jalovčinkovou
marmeládu, která se dodnes uvádí ve starých lékopisech, dnes se
plody používají k dochucení borovičky a ginu.
OVES SETY – Avena satira
Patří mezi základní obilniny, které považujeme za nejvhodnější
lidskou výživu. Ve formě ovesných vloček jej koupíme v každém
obchodě s potravinami. Výživnou hodnotu a sílu ovsa využívají
sportovci a těžce pracující ke zvýšenému dodání energie do
organismu.Z rozdrceného ovesného obilí se připravuje léčivý čaj na
uklidnění nervové soustavy, při vyčerpanosti, celkové slabosti a
nespavosti. Oves tlumí zvýšenou činnost štítné žlázy, zlepšuje krevní
oběh, snižuje krevní tlak, pomáhá při nechutenství a prospívá
slinivce břišní. Slouží také jako pomocný prostředek při odvykání
drogové závislostí každého druhu. Zevně je oves ve formě koupele
dobrým posilujícím prostředkem na revma, ustřel (houser), ischias,
kožní nemoci a tělesnou slabost.Používejme tento levný a lehce
dostupný prostředek častěji, jako potravu i lék, poněvadž nám
nehrozí žádné vedlejší účinky ani předávkování.
Předpokládá se, že oves na naše území přinesli staří Slované ze
své pravlasti. Ve středověku si ovsa vážili jako významné součásti
stravování, farář Kneipp doporučoval oves při stavech fyzické a
psychické vyčerpanosti. Do 16. století byl oves hlavní surovinou na
výrobu piva. Této tradici zůstali dodnes věrní Belgičané.
PÝR PLAZIVÝ – Elytrigia repens
Tento nepříjemný plevel je všude kolem nás. I když jej nemáme
rádi, musíme uznat jeho vysokou léčivou hodnotu. Kvůli tomu se
kořen pýru prodává i v lékárnách. Hlavní léčivou hodnotou pýru je
jeho značná močopudnost, která prospívá hlavně při dně a revmatismu,
ale i močových potížích, hlavně výskytu písku, kamenů a
zánětech. Pýr odstraňuje z organismu solné usazeniny, současně čistí
krev, čímž prospívá i při kožních onemocněních, cukrovce a při
snižování hmotnosti. Užívání pýru je úplně neškodné, ale tato
bylinka se nejlépe uplatňuje v čajových směsích.
PAPRIKA ROČNÍ – Capsicum Annám
Známe ji jako často používanou zeleninu. Paprika se však svým
obsahem látek řadí mezi léčivé rostliny. Jako koření, které dostaneme
v každém obchodě s potravinami, sladké i pálivé. Zvyšuje tvorbu slin
a trávicích šťáv, Čímž zvyšuje chuť k jídlu, současně zlepšuje krevní
oběh. Zevně silně dráždí a prokrvuje pokožku, čehož se využívá při
revmatických bolestech a různých zánětech. Z papriky se vyrábějí i
různé léčivé přípravky a masážní emulze.
SMRK ZTEPILÝ – Picea abys
Tento u nás značně rozšířený strom symbolizuje dobu Vánoc, kdy
přináší do naších domovů kouzlo a vůni lesa. Jeho živice mají
ověřené léčivé účinky na dýchací ústrojí. Mladé výhonky nebo
nasekané větvičky můžeme, podobně jako modřín a borovici, použít
k inhalaci při nemocech průdušek i jako posilující koupel.
MODŘIN OPADAVÝ – Larix decidua
Je to známý jehličnatý strom, který u nás hojně roste, hlavně ve
vyšších horských polohách. Z modřínu se získává balzám, který s
výhonky nebo nasekanými větvičkami slouží k průduškovým
inhalacím a bylinkovým koupelím, na různé bolesti pohybových
orgánů a k celkovému posílení organismu.
