V lidské krvi mikroplasty?Vědci poprvé odhalili mikroplasty v lidské krvi. Objev ukazuje, že tyto drobné plastové částice mohou cestovat po těle a usazovat se v orgánech. Odborníci zjištění považují za znepokojivé, i když neznají přesný dopad mikroplastů na člověka. V laboratoři ale už prokázali, že mohou poškozovat lidské buňky. Vyplývá to ze studie, o které informoval list The Guardian.
Mikroplasty, které pocházejí z vláken oblečení, pneumatik, kosmetiky a mnoha dalších zdrojů, byly nalezeny po celé planetě, od vrcholu Mount Everestu až po nejhlubší oceány. Podle mnoha studií je lidé konzumují v potravinách i ve vodě a také je vdechují. Vědci už dříve nalezli mikroplasty v lidské stolici. Z nedávno publikovaného výzkumu také vyplynulo, že mikroplasty se mohou zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík. Odborníci také odhalili mikroplasty v placentách těhotných žen.
Autoři studie analyzovali vzorky krve 22 anonymních dárců, zdravých dospělých jedinců, a v 17 z nich našli plastové částice. Některé vzorky krve obsahovaly dva nebo tři druhy plastů.
Polovina vzorků obsahovala plast polyethylentereftalát známý pod zkratkou PET, ze kterého se vyrábějí třeba jednorázové lahve na nápoje, fólie nebo textilní vlákna. Vědci nalezli ve třetině vzorků polystyren, který se používá na balení potravin a dalších výrobků, a čtvrtina vzorků obsahovala polyethylen, z něhož se vyrábějí igelitové tašky.
„Naše studie je prvním důkazem toho, že máme v krvi polymerní částice, což je průlomový výsledek,“ řekl ekotoxikolog Dick Vethaak z amsterdamské Svobodné univerzity (VU).
„Určitě je rozumné mít obavy. Částice tam jsou a kolují po celém těle. Obecně také víme, že kojenci a malé děti jsou více vystaveni působení chemických látek a částic. To mi dělá velké starosti,“ dodal.
Vethaak připustil, že množství a typ plastů se u jednotlivých vzorků krve značně lišily. Rozdíly podle něj mohou odrážet krátkodobou expozici před odběrem krevních vzorků, například pitím z plastového kelímku nebo nošením umělé roušky na obličeji.
Podle vědce je jeho výzkum průlomový, ale kolem mikroplastů nadále zůstává mnoho neznámých. „Velkou otázkou je, co se děje v našem těle. Zůstávají v něm částice? Jsou přenášeny do některých orgánů, například dostanou se přes hematoencefalickou bariéru? A jsou tyto hladiny dostatečně vysoké na to, aby vyvolaly onemocnění? Naléhavě potřebujeme financovat další výzkum, abychom to mohli zjistit,“ prohlásil Vethaak.
zdroj:Novinky.cz
Plastové znečištění je všudypřítomné o to především kvůli miniaturním plastovým částečkám – mikroplastům. Objevují se ve vodě, kterou pijeme, ve vzduchu, který dýcháme, i v půdě, která nám dává obživu. Skrze potraviny se mohou dostávat i do našeho těla. Co tam dělají, není ještě přesně zdokumentováno, ale už nyní s jistotou víme, že pro vodní živočichy představují vážné ohrožení.Za mikroplasty se obecně považují plastové částečky menší než 5 milimetrů. Rozlišují se na primární mikroplasty, které se do prostředí dostávají kvůli lidské činnosti přímo, a na mikroplasty sekundární, které vznikají rozpadem větších plastů. Vědci identifikovali tři hlavní zdroje primárních mikroplastů. Praní syntetického prádla, při kterém se uvolňují miniaturní mikrovlákna. Během jednoho pracího cyklu se z fleecové bundy může uvolnit až milion mikrovláken, která končí v odpadních vodách. Část zachytí čistírny a zbytek končí v řekách a oceánech. Dalším podstatným zdrojem mikroplastového znečištění je oděr pneumatik automobilů. Trojici uzavírají kosmetické produkty, které obsahují plastové mikroperličky. Ty by podle návrhu nové legislativy, měly být zakázány v celé EU.
Problematika mikroplastového znečištění a jeho dopadu na živé organismy je z hlediska vědeckého poznání poměrně nová a na řadu otázek – především ohledně vlivu na lidské zdraví – zatím nejsou jasné odpovědi. Přesto stále narůstá množství důkazů, které poukazují na to, že ekosystémy jsou ovlivněny jak fyzickými, tak chemickým vlastnostmi mikroplastů. Fyzické “účinky” nastávají při pozření mikroplastových částeček nebo vláken organismy, které je zaměňují s potravou a následkem toho mají snížený příjem nezbytných živin. Chemické efekty mohou být přímé, například když se z plastů uvolňují škodlivé složky, nebo nepřímé, když mikroplasty nasají nebezpečné látky jako polychlorované bifenyly (PCB), polyaromatické uhlovodíky, organochlorované pesticidy, polybromované difenylethery, alkyfenoly a bisfenol A z okolí. Tyto látky pak mohou ovlivňovat organismy a přenášet se v potravním řetězci.
Navíc se ukazuje, že mikroplasty ve tvaru vláken mají větší negativní dopady, než částečky obvyklých tvarů, mají totiž tendenci zaseknout se se v trávicí soustavě. Zde vytvářejí překážky, ohrožují růst a reprodukci a vedou vyhladovění malých vodních organismů.
Co se týká dopadu na lidské zdraví, nemáme od vědců zatím všechny potřebné odpovědi. Výsledky výzkumů zatím zmapovaly potencionální rizika pro člověka, která se dají rozdělit do tří skupin:
- Mikroplasty mohou do lidského těla vstoupit při přijímání potravy nebo při pití vody. Jako pro jiné organismy i pro člověka mikrovlákna představují kvůli svému tvaru větší hrozbu než ostatní častečky.
- Relativně velký povrch mikrovláken a jejich hydrofobní vlastnosti napomáhají vstřebávání chemikálií z okolní vody, a tak se zvyšuje riziko, že bude člověk při konzumaci mořských plodů vystaven karcinogenním i jinak škodlivým látkám.
- Biologická rizika se vyskytují, když mikroplasty přenášejí bakterie, včetně těch spojených s gastrointestinálními infekcemi.
Zvláště velké obavy vzbuzují ty nejmenší mikroplastové částečky nazývané nanoplasty. Výzkum Univerzity v Gentu prokázal, že 99 % mikroplastových částic, které člověk pozře, projde lidským trávicím traktem, nicméně zbylé jedno procento může proniknout až do krevního řečiště a akumulovat se v lidském těle. Jde vlákna do velikosti 240 nanometrů. Výše zmíněné jasně dokazuje, že problém mikroplastů je třeba řešit okamžitě, především při vědomí, že se jich do prostředí uvolňuje stále více. Vědci odhadují, že v oceánech plave až 236 tisíc tun mikroplastů. Ovšem plovoucí mikroplasty představují jen jedno procento všech mikroplastů v oceánech. Kilometr čtvereční mořského dna obsahuje okolo 70 kilogramů mikroplastů. To jsou jak primární, tak sekundární mikroplasty. Pokud se podrobněji podíváme na výsledky měření ohledně mikrovláken, zjistíme, že běžné stotisícové město vyprodukuje jen při praní syntetického oblečení 170 – 441 kilogramů mikrovláken denně. Z toho se do řek a moří vzhledem k účinnosti čistíren dostane 9 – 110 kg mikroplastů, což odpovídá zhruba množství 15 000 plastových tašek. Pokud si k tomu přidáme mikroplasty z oděru pneumatik a kosmetiky, dostaneme více než dvojnásobek.
Jan Freidinger je koordinátor kampaně Plast je past.
Mikroplasty v potravinách: Člověk sní průměrně 50 tisíc částic za rok
Průměrný člověk sní nejméně 50 tisíc částic mikroplastů ročně a stejné množství vdechne. Vyplývá to z první studie, která se snažila odhadnout, jaké množství plastových znečišťujících látek člověk pozře, napsal list The Guardian.Skutečné množství je pravděpodobně mnohem vyšší, protože na obsah plastové kontaminace bylo analyzováno jen malé množství jídel a nápojů. Vědci také uvedli, že pití velkého množství balené vody dramaticky zvyšuje množství zkonzumovaných částic.
Zdravotní následky zkonzumovaných mikroplastů nejsou známé, ale mohou uvolňovat toxické látky. Některé částice jsou tak malé, že mohou proniknout lidskými tkáněmi a spustit imunitní reakce.
V mořských plodech i pivu
Znečištění mikroplasty většinou vzniká rozpadem plastového odpadu a zdá se, že je všudypřítomné na celé planetě. Vědci nacházejí mikroplasty ve vzduchu, půdě, řekách i v nejhlubších oceánech na světě. Zjištěny byly ve vodě z vodovodu i ve vodě balené, v mořských plodech či v pivu. Loni je vědci poprvé našli také v lidské stolici, což potvrdilo, že lidé tyto částice přijímají do těla společně s potravinami a nápoji.
Nový výzkum zveřejněný v časopise Environmental Science and Technology vzal údaje z 26 předchozích studií, které měřily množství mikroplastů v rybách, korýších, cukru, soli, pivu a vodě a také v městském ovzduší. Vědci poté použili stravovací doporučení americké vlády, aby vypočítali, kolik částic lidé za rok snědí. U dospělých to podle nich je zhruba 50.000 částic mikroplastů a u dětí asi o 10.000 méně.
Neprozkoumané potraviny
Většina druhů jídla a nápojů ale nebyla testována, což znamená, že studie posoudila jen 15 procent z celkového množství přijímaných kalorií. “Obrovské množství zatím nemáme prozkoumané. Musíme zaplnit značné mezery v údajích,” řekl Kieran Cox z kanadské univerzity, který výzkum vedl.
Členové Greenpeace na lodích odebírali vzorky Labské vody.
Labe je plné mikroplastů. Mohou ovlivnit zdraví lidí
Další druhy jídla, jako je chléb, polotovary, maso, mléčné produkty a zelenina, mohou obsahovat stejně vysoké množství plastů. “Je velmi pravděpodobné, že i v těchto potravinách je značné množství plastových částic. Celkové množství tak může narůst na statisíce,” dodal Cox.
Následky neznámé
Jedny z nejlepších dostupných údajů se týkají vody. Balená voda obsahuje průměrně dvaadvacetkrát víc mikroplastů než voda z kohoutku. Člověk, který bude pít jen balenou vodu, by tak ročně zkonzumoval jen z tohoto zdroje 130 tisíc částic v porovnání se 4000 částicemi z vody z kohoutku.
Vědci nevědí, co se stane, když mikroplasty vdechneme. Nové studie ale předpokládají, že většina vdechnutých plastových mikročástic skončí spíše v zažívacím traktu, než aby byla vykašlána nebo vysmrkána.
Cox zdůraznil, že zatím neznáme možné zdravotní následky, ale už jen samotný alarmující počet plastových mikročástic, které se do našeho těla dostávají, by měl posloužit jako varovný signál.
Zdroj: https://www.denik.cz/ekonomika/mikroplasty-v-potravinach-clovek-sni-prumerne-50-tisic-castic-za-rok-20190617.html